Regulaci s nabíječem a regulátorem v jednom, "Volt Polska" jsem ukončil. Procesorová jednotka neumožňovala externí připojení a proto jsem postavil svou. Tahounem je ESP32 s WiFi a přípojkou na vnější anténu. To umožnilo komunikaci jak vzduchem, tak pomocí I2C sběrnice, kterou jsem realizoval. Vzduchem jsem použil protokol UDP, což je vlastně volný a neupravovaný protokol vhodný uplně ke všemu, a hlavně funguje. Možnost je připojit se do světové i domácí sítě pomocí běžných síťových připojení. Do internetu se připojovat s elektrárnou na zahradě či na střeše domu důrazně nedoporučuji. A hlavně není nutno používat debilní a hnusné aplikace v mobilu, které samo že jsou napojené na internet a práskají kde co.
Silová část s MOSfety zůstala stejná, akorát jsem sestavil nový budič s TLP-250. Oproti původní koncepci s tranzistorem ve třídě "A" se konala lepší úspora energie a hlavně jsem nemusel používat ventilátor ve velkých vedrech, čiliže zlepšila se celkově účinnost.
Klíčovým ovládáním bylo připojení přes nějakou rychlou sběrnici co může pracovat v reálném čase, samozřejmě téměř v reálném čase
, prostě synchronně. Po testech s dvou jádrovým ESP32 na 240MHz byla sběrna I2C otetována jako dostačující rychlostí a hlavně dostupnými moduly s téměř neviditelnou integrací
Sběrnice je izolovaná na základě modulu s ISO 1540. Částečným cílem bylo i odručení z mikrokontroléru, ale oddělení je kapacitní, takže žádný dobrý "šťouch". Následuje klíčový modul s ADS1115-16bit a následuje expander log.úrovní I/0 16x.
Ads1115 je trochu lepší než převodník ADC v samotném ESP32 -> 12bit, ale nějak to semnou radostí nezatřáslo. Špatné zjištění bylo, že pohybem napájecího napětí se změnilo i měřící napětí. Kde je chyba jsem nezjišťoval, možná je v PGA a nebo tam není, či je špatný referenční stabilizátor napětí. Dořešil jsem to stabilizátorem Lm1117, má asi cca 1,5% nepřesnost, ale k tomuto účelu zcela vyhovuje.(umístěný je i v ESP32 - základních).
Jako oddělovač napájecího napětí je použit 2/3W DC/DC měnič PHINK 2W-3W. Je umístěn před LM1117. Ochranná dioda proti přepólování je u 5V zařazena do série, před PHINK, u výstupu ze SP32 je ochranná dioda připojena paralelně. Důvodem toho bylo malé napětí na I2C a stím spojené výpadky, hlavně na hodinách. I tak jsem musel u ADS 1115 snížit tok na 250 cyklů, u druhýho ESP mi jede trvale na 476, maximum je 760, nebo tak podobně, ale to už nejde prý nikomu, co jsem vyčetl. Two Wire jsem nataktoval na 400kHz, výš to nepůjde kvůli expanderu, nezkoušel jsem.
Expandér 1 ze 16 je PCF8575, tento IO je skvělý a nepostradatelný pro připojení digitálních In/ Out. Integráč pracuje s otevřenými kolektory, což je super, je tím snížena spotřeba a záleží na rozhodnutí konstruktéra jak to udělá dobře.
Ještě za zmínku stojí řadič napětí umístěný před ADS1115, ten má tři úloly, za jedno slouží jako přídavný oddělovač napětí a za druhý s ním nastavuji analogový vstup podle požadovaného nejpřesnějšího napětí na vstupu ADS, za třetí slouží jako pojistka před zavlečením vyššího napětí, které by nemusely obvody na sběrnici unést. Je to původem indikátor síťoveho napětí, ale po úpravě primárního obvodu ho lze využít k jakému kolliv nelineárnímu převodu napětí. Je teplotně závislý, kvůli optočlenu, kompenzaci provádím s čidlama měření teploty.
Ale vzhledem k tomu že je již oddělená sběrnice, tam už tady nemusí vůbec být, akorát to chce další obvod který budou hlídat případné přepětí.
Krabice jsou jako "šuplík", prostor je možný v předu a pak jen vzadu. Použil jsem Wago svorky. I na I2C.
P1000819.png